Já ještě pamatuji sektorový nábytek, který byl běžným nábytkovým standardem v naší zemi v osmdesátých letech minulého století. V roce 1980 jsme si nechali dovézt nábytek do obývacího pokoje, jehož sestavení obnášelo montáž jednotlivých sektorů, tedy částí nábytku v podobě krychlí nebo kvádrů, které mohly vzdáleně připomínat dětskou stavebnici s dřevěnými kostkami. Sektorový nábytek ale zaujímá ve skladových prostorách poměrně mnoho místa. Každá krychle či kvádr jsou totiž v podstatě duté, nevyužité a čekají pouze na zakoupení. Jestliže však nábytek vyrobíte tak, aby se dal rozebrat přímo na jednotlivá prkna, latě a desky, a odeberete mu onu prostorovost, ušetříte mnoho místa ve skladech či v prodejnách. Kdo na tom však bude tratný, je koncový zákazník. Výrobce si možná mne ruce, jak to vyřešil s výrobními náklady, ale zákazník si musí nábytek sestavit sám, což vyžaduje určité úsilí. A to nemusí být zrovna jednoduché.

Složitý návod. Objednal jsem si krásné kuchyňské židle z tvrzeného plastu, ovšem ten návod byl tak titěrný a složitě namalovaný, že jsem s tím měl zbytečné problémy. A teď si představte, že namísto jednoduchých židlí si někdo objedná manželskou postel, šatní skříň a sestavu do obýváku či dětského pokoje, načež návod bude obtížně srozumitelný. V takových případech se pak vyplatí objednat montáž nábytku v Praze s profesionálními stěhováky. Ti se mohou postarat o montáž nábytku v situaci, kdy jde o poměrně náročnější nábytkové sestavy. Například vestavěné skříně na míru anebo kompletní kuchyně z kuchyňského studia, co mají velmi složitý tvar.

Špatné provrtání dílů. Představte si, že se někdo zmýlí a desku psacího stolu otočí vzhůru nohama. Provrtá ji vruty v místech, která jsou viditelná, a mohou nábytek hyzdit, načež jej třeba nakonec dotyčný člověk vyhodí a koupí nový. To je samozřejmě plýtvání cennými surovinami, na což by mohli upozornit i ekologičtí aktivisté.
